Zdravé sebevědomí

Přišlo poměrně dost ohlasů na článek "Jsem skromná, já to přece nepotřebuji". Proto jsem se rozhodla se pověnovat tématu sebevědomí více. Dle mého je to alfa a omega života.

Je to základ šťastného bytí, života a aspoň pro mě nikdy nekončící práce na sobě. Myslím si ,že mladší ročníky k tomuto tématu mají vřelejší přístup, jde jim to líp než nám padesát plus. Ono je to totiž o výchově. Naše maminky a babičky vyrostly poměrně v nedostatku, navíc se vše dělalo proto aby tatínek byl spokojen, byl živitel a šatitel. Jenomže už třeba moje maminka nás živila sama, byla to velmi inspirativní žena, moderních názorů, ale stejně směrem k nám dcerám vysílala signály ve stylu, že je jaksi nepatřičné abych sebe dávala na první místo, vždyť přece mám manžela, děti a co by řekli lidé, vždyť ti to nic neudělá, je to jenom.....atd. Ježíšmarjá jak já tyhle věty mami nesnášela. Tolik se do mě zasekaly, nejvíc snad věta, " tak se ti snad nic nestane když uděláš to, ono ".Dá se to použít vlastně na vše až nakonec zjistíš že pro tebe není nic problém, ale ne tak pro tvoje okolí, zvyklé že jsi neustále připravená pomoci, zařídit, dojet, zajistit, zkrátka nic neodmítnout. Zacyklíš se v pomoci ostatním a slovo ne, je pro tebe sprosté slovo.

Navíc tvoje okolí žije v mylné představě že na to vše mají nárok a pokud se najednou zastavíš uhoněná jako pes a řekneš jim že už nemůžeš, že jsi tady taky ty, že bys třeba potřebovala ty pomoct, nebo že ti ubývají síly, nebo nedej bůh už nechceš takto žít ve věčné oběti pro někoho. Potom teprve zjistíš jak špatně je tvůj život nastaven. Jsi okamžitě ta špatná, nevděčná ,začne se pátrat co za tím je, co se ti stalo, nebo také se můžeš jevit namyšlenou nemocnou, nebo divnou????

Ne nejsi ani jedno, jenom ti došlo že už nechceš tak samozřejmě rozdávat ze svého života, on ti totiž nikdo jiný nedá a nevrátí se ti z něj ani vteřina.To je ten lepší případ, když se probereš sama. Ten horší případ je, že se můžeš rozdávat do sebezničení, ale stejně to nikdo neocení a nakonec ty budeš ta špatná. Také tě může zastavit nemoc, to je už horší scénář, znám ho ,ale nedoporučuji.

Paradoxně, pokud svoji energii dáváš s rozmyslem a také s vědomím že se ti musí něco vracet, myslím tím dobrý pocit, radost, ocenění rodiny, partnera, respekt , pochopení, láska, bude tak s tebou jednat i tvoje okolí . Nebude pro ně samozřejmost, že jim jen tak dávaš svůj čas. Budou si toho vážit a nebudou s ním plýtvat. A ti co to nepochopí ani po čase, že už je něco jinak, že jsi jiným člověkem, mohou si vydupávat tu původní osobu vždy připravenou na značkách plnit něčí potřeby. Tak ti budou velmi zklamaní, nebo možná pochopí časem, nebo nepochopí a ty o ně přijdeš. Na chvíli, nebo navždy. Je dobré vědět, že je nahradí jiní a lepší lidé. Nejdůležitější je aby se tobě dobře žilo se sebou samým, každý si za svůj život zodpovídáme sám. Tak neodkládej svoje štěstí a hezký život na někdy .....,také by ses nemusela dočkat.