Óda na maminky

Já teda říkala té mojí mamčo, mami, maminko. Vzpomínám na ni každý den. Minulý víkend byl den matek a já našla krásnou fotku, kde jsme 3 generace maminek, což mě dojalo.

Moje maminka tady není už skoro 6 roků, neuvěřitelné. Když v roce 2015 zemřela, tak mi došlo, že vlastně jsem už na řadě já. Stejně je to takové zvláštní, když jsem byla malá, tak jsem mamče všechno věřila a vzhlížela k ní, myslela jsem si, že všechno zařídí, vyřeší. No zkrátka nikdo víc nebyl. Moji rodiče byli velmi přátelští lidé a naši kamarádi k nám moc rádi chodili. Sestra byla trošku starší a její spolužáci se u nás scházeli třeba koukat na televizi na MS v hokeji, nebo si tam dali jenom sraz, protože jsme bydleli v centru Prahy a všude bylo blízko. Také jsem jednou musela vyklidit svůj pokojík v létě na měsíc a být u babičky na Moravě, protože ségry mimopražští spolužáci měli brigádu v Praze a využili mého pokoje k ubytování, naši to měli rádi, když byl u nás cvrkot a kamarádi nám rodiče záviděli.

Časem jsem viděla, že i moje mamča není bez chyb a často s ní nesouhlasila, chtěla pro mě sice to nejlepší, ale to neznamená, že jsem to vnímala já stejně.

Když jsem měla svoje děti, tak sem si říkala, že jim nikdy nebudu dělat věci, co mi vadily u mé maminky. Tak určitě jsem jich dost dělala stejně a určitě jsem se také podepsala nevědomky a v dobrém úmyslu na svých dcerách a pár věci bych ráda vrátila, nebo udělala jinak. No beru to tak že nás rodičovství nikdo neučí a tak jdeme mnohdy pokus omyl a neseme si hodně vzorců z našich rodin.

Co si ale myslím, že děti ocení výchovu příkladem, a když něco kážu, tak to také dělám, další je láska a podpora. Nemusíme se vším souhlasit, co děti dělají, ale je fajn je s láskou podporovat v tom co je baví. Hodně se na dětech podepíše, když je rodiče znejišťovali nebo neustále kritizovali a opravovali svoje. Nedali jim důvěru. Mnozí později mají malé sebevědomí, nebo naopak svoji nejistotu přebíjí arogancí, nevyrovnaností až agresí. Promítá se to v dospělosti do jejich vztahů a tropí nedozírné následky. Často kopírujeme špatné vzorce dalším generacím, aniž bychom si to uvědomovali. Ale vše se dá napravit, jenom si to člověk musí uvědomit a chtít na sobě pracovat, nikdy není pozdě na nápravu, je jenom škoda to neudělat a žít v nepohodě a nelásce.

Teď už jsem babička a mohu si dopřát přepych nemuset vychovávat, jenom si děti užívat. Tak samozřejmě že máme s vnoučátky nějaká pravidla, ale je to moc osvobozující už nemít tu velkou zodpovědnost za jejich výchovu. Přiznám se, že občas mám chuť dát nevyžádanou radu dceři, že to a ono by neměla se svým dítětem dělat, ale velmi a vědomě se snažím to nedělat, neměla jsem to také ráda.

A právě u té fotky mi došlo, že se kruh krásně uzavřel, jsou tam všechny moje milované ženy, dnes už také maminky a já jsem na ně pyšná za to, jaké jsou, každá jiná, ale obě skvělé. A já? Často vzpomínám na tu moji mamču a občas jí říkám, mělas pravdu a v duchu se ti omlouvám.

Dle mých zkušeností si myslím, že maminky mají většinou pravdu, umí vše odpustit, jsou neuvěřitelně tolerantní ke svým dětem a zaslouží si naši bezmeznou lásku.

Mami, posílám ti velkou pusu a denně na tebe myslím.